UPÍŘI

Mnozí si jako upíra vybaví bledého člověka s velkými špičáky, případně s červenýma očima a kápí. Někteří nevědí, že upír je i živé zvíře podobné netopýru. Jako náhodou saje krev, ale ne lidskou, nýbrž buvolí a krev ostatních zvířat.

Podle většiny lidí má upíří kousnutí moc v podobě proměny oběti též v upíra.

Vznik upíra

V původní mytologii Slovanů, ale též Germánů se upírem stával člověk zemřelý nečistým způsobem (sebevrah, popravený zločinec), či vůbec osoba vylučující se ze společnosti lidí, nebo skonavší nepřirozenou smrtí (čaroděj užívající černé magie, nebo oběť čaroděje). Upírem bylo také dítě čarodějnice, zplozené po koitu s démonem. Někde se věřilo, že k tomu, aby se mrtvola změnila v upíra postačí, aby přes ni přeskočil vzteklý pes. V dobách po přijetí křesťanství (kdy se navíc těla mrtvých přestala spalovat, nebo pohřbívat staletí ověřenými způsoby) se také začalo věřit, že upírem se může stát osoba pohřbená bez obřadů (např. nepokřtěné dítě), nebo pokud byly tyto obřady provedeny špatně, anebo osoba narozená v určitou dobu (např. o Vánocích). Podle srbských tradic se upírem mohl stát i živý člověk s vrozenými předpoklady.

Upíři se ve svých možnostech silně lišili. Jejich působnost mohla být omezena jen na dobu noční, kdy strašili své blízké, škodili domácím zvířatům (pili krev). Ráno znovu odcházeli do hrobů, protože kdyby je zasáhl sluneční paprsek, rozprskli by se a zůstala by po nich jen krvavá skvrna. Jako první příchod upíra do vesnice ucítili psi (začali štěkat) a dobytek, který se začal plašit. Na druhou stranu ve slovanské mytologii mohl upír uzavřít sňatek s člověkem a dokonce mít i děti.

Upír neumírá stářím a je velmi obtížné jej zahubit. Mohl shořet, ale jakmile se napil krve, tak mu bylo lépe. Živí se lidskou krví, krev zvířat sice rovněž poslouží, ale oslabuje ho. V některých oblastech se upíři neomezovali ve své působnosti jen na noční dobu. Věřilo se, že žijí mezi normálními lidmi (nejčastěji jako obchodníci nebo řezníci) a do hrobu se musí uložit jen v určitý den v roce.

Někde se věřilo, že vlivem upírů přichází hlad, špatné počasí nebo mor.

Upíři (zvířata)

Upíři nejsou příliš obratní letci a podobně jako kaloni vysílají ultrazvukové signály nižší frekvence. Existuje teorie, že právě toto znevýhodnění donutilo předka upírů, aby se místo chytání hmyzu za letu živil ektoparazity velkých savců. Společně s krví nasátými cizopasníky tak spořádal i větší či menší množství krve hostitele.

Dnešní upíři jsou plně přizpůsobeni ke konzumaci krve. Stoličky mají téměř úplně redukované, zato řezáky jsou velmi ostré a slouží k naříznutí kůže hostitele. Správné místo, kam kousnout, pozná upír pomocí zvláštního tepločivného orgánu, který mají v okolí nozder.

Sliny upírů obsahují anestetika a látky, které zabraňují srážení krve. Jedna z nich, pojmenovaná drakulin, je nejlepší antikoagulancium, které lidstvo dosud objevilo. Jeho průmyslově vyráběné deriváty se testují jako lék pro pacienty s mrtvicí.

Je mi líto, že použitelné fotky se zdají být pouze s upírkami.

ČARODĚJOVÉ

O čarodějích se mluví už dávno.. bylo to kdysi ve středověku, kdy lidé za čarodějnictví zabíjeli a mučili.
Podíváme se tedy do středověku...
Když člověk vařil divné čaje z bylinek rozvěšených po celé chatrči, byl obviněn z čarodějnictví. Když ho ještě k tomu viděli s černou kočkou nebo havranem, měli potvrzeno a jasno. 
Bylo moc způsobů mučení těchto lidí. Toto mučení nebo rovnou smrt většinou končilo smrtí, lid přece mezi sebou nechce nadpřirozenou nestvůru!
Čaroděje a čarodějnice nechávali potopené pod vodou, než se utopili, upalovali je, nandávali jim mučící stroje jako např. skřipec atd., zavírali je do klecí atp..
Dnes si můžeme čaroděje a čarodějnice (hlavně ty) představit buď pohádkově (Bradavice na dlouhém nosu, dlouhý špičatý klobouk, létání na koštěti, černá kočka atp., stará ošklivá paní při těle), nebo moderně (štíhlou hezkou postavu s velmi krásnými schopnostmi, skoro nelišící se vzhledem od člověka). Mívají dobrý vztah se zvířaty.
Čarodějové mají kouzelnou moc základního tvaru, zkušení čarodějové pak ovládají těžší a pokročilejší kouzla. Čaroděj ke kouzlení nepotřebuje hůlku, tu potřebuje pouze k dokončení většiny lektvarů, ačkoliv v sáze Harry Potter byla hůlka nezbytnou pomůckou čarodějů.
Čarodějnice a čarodějové jsou na tom s povahou jako lidé, jsou ale inteligentnější a lépe chápou svět, ve kterém žijí. Jejich obydlí najdete nejspíš někde osamoceně v lese nebo naopak nenápadně uprostřed města, ovšem jejich sídlo bývá posazeno co nejvíce do podzemí, nejspíš kvůli trvanlivosti některých látek či potravin, které potřebuje ke svým kouzlům a do lektvarů.

Pohádková forma čarodějnice

________________________________
Napište mi o čem mám psát prosím :) :D 

KENTAUŘI

Jsem zpět! :) Takže, kentauři. 

Kentaur je bytost původem z řecké mytologie, napůl kůň, napůl člověk. Byli to nezkrotní a divocí tvorové, které se nikdo neodvážil osedlat a byla čest se na ně posadit. Jak si někteří bláhově myslí, kentaur NEMŮŽE být žena. Jsou pouze mužští zástupci.Jejich existence inspirovala spoustu literárních autorů (zejména fantasy), aby je dosadili do své tvorby. V knížkách Letopisy Narnie od C. S. Lewise jsou Kentauři velice starobylý rod, vyznačující se svou moudrostí a znalostí astronomie i astrologie. Autorka knížek o Harry Potterovi, J. K. Rowlingová, použila základ z bájí a nějak je nepřibarvovala. V Letopisech se také diskutuje, jak kentauři jí. Některá teorie tvrdí, že při jídle musí kentauři nejdříve naplnit svůj lidský žaludek normálními pokrmy a poté se napást trávy pro svůj koňský žaludek. Každá jejich svačina je proto velice dlouhá.
J.K.Rowlingová uvádí, že "dávají přednost životu v ústraní od kouzelníků i mudlů". To se shoduje se starými legendami.

VLKODLACI

Věřím, že toto téma zajímá mnohé z vás, proto jsem se rozhodla o něm právě dnes napsat :D

Někteří vlkodlaci věří v určité poslání. Někteří mají za poslání vládu světu, jako nadřazené bytosti. Hlavním úkolem je boj proti lidem, jako těm, kteří je připravili o moc. Jiní nebezpeční lidem mohou být ti, kteří jako své poslání mají ochranu své Země. Ti pak vnímají člověka jako největšího škůdce. Jiní se dodnes snaží najít cestu k souhře mezi lidmi a Zemí. Mezi lidmi dnes známé poslání vlkodlaků je jejich vzájemný boj o moc a jejich příprava na apokalypsu. Myslím si ale, že to je vyloženě lidský pohled na věc velice silně ovlivněný křesťanstvím.
Vlkodlaci se za úplňku, jak jistě všichni víme, mění na svoji vlkodlačí podobu, zatímco ve dne mají podobu lidskou. Doopravdy se bojí stříbra, zvláště toho, co se opravdu leskne.
Jak poznám vlkodlaka? 
Lidé s touto kletbou Mají většinou více chlupů a mají například víc chlupaté ruce - jak na předloktí, tak na samotné ruce (od zápěstí dolů).
Mívají hranatější hlavu a občas, ale to není dané, mají jantarové oči, u tohoto člověka je zhruba 23%tní šance, že je vlkodlakem, musíme si tedy spojit i ostatní znaky.
Daný člověk nemá příliš rád šedou a stříbrnou barvu, stříbrná barva mu dokonce přijde jakýmsi způsobem "kýčovitá".
___________________________________________
Ačkoliv nejsou vlkodlaci nesmrtelní, žijí mnohem déle než lidé. Zajímavé je, jak na délku jejich života má vliv prostředí, ve kterém žijí. V pradávných dobách to snad byly i tisíce let. V současnosti si myslím, že v relativně nezničeném prostředí (což např. Evropa rozhodně není) s možností života v obou svých podobách může dosáhnout délka jeho života zhruba 1000 let. Vlkodlaka, který žije s lidmi v jejich znečištěném a odcizeném prostředí dnes čeká zhruba 100 let. Kdyby žil s lidmi v nějakém čistém prostředí, bylo by to snad polovina dnešního maxima, tedy 500 let. Proto dávají vlkodlaci přednost životu v prostředí, kde žije nejen z části člověk, ale také jejich zvířecí druh. Jsou pak ale i takoví, kteří si zvolí jakýsi poloviční život. Buď odejdou (příp. se tam narodí) do míst, kde lidé nežijí, a zde stráví celý nebo téměř celý život ve zvířecí podobě. Jiní žijí s lidmi, kde je téměř nemožné být ve své zvířecí podobě. Převezmou pak jejich kulturu a možnosti, ale ztratí kontakt se svým prostředím, s přírodou, což pro ně nakonec znamená, že prožijí lidský život.
Co dokáže ztropit takový vlkodlak?
Vlkodlaci ve své zvířecí podobě opravdu netuší, co dělají, což znamená, že mohou zabít i nejlepšího přítele. Mohou napáchat skutečně mnoho škod a když se vrátí zpět do své lidské podoby, nemají tušení o tom, co spáchali.
Proti upírům ve skutečnosti nic nemají, což vyvrací některá tvrzení o jejich velkých bojích.

Kromě toho vám chci ještě sdělit, že teď delší dobu nebudou články, budu mimo domov. :)
Prozatím ahoj!

VODNÍCI

Vodníci mají na rozdíl od pohádek, jež si je představují jako zelené postavičky s opentleným kloboučkem přezdívané též hastrmani, ve skutečnosti daleko od lidské podoby: jsou to strašliví vodní duchové, kteří v podobě vraníka utopí každého, kdo by se jej pokusil osedlat.

Vodník Masožravý

Často je lze spatřit, jak se potulují po březích řek či jezer. Tváří se jako zatoulaní poníci. Poznáte je však podle hřívy, z níž jim neustále kape voda.Jejich kůže se podobá srsti tuleně, ale na dotek bývá chladná. Vodníci obvykle kvílí, když se blíží bouře. Dokážou též nechat vzedmout hladiny vod a způsobit povodeň. Jestliže vodníkovi navlečete ohlávku, musí se podřídit vašim příkazům, ale běda, vysmekne-li se z postroje.

Stopy vodníka

RUSALKY

Rusalky jsou strážkyně sladkých vod, žijí v tůňkách, jezírkách apod.. Obvykle je uvidíte pouze o samotě, poznáte je podle vody neustále kapající jim z vlasů a šatu, a dále podle nazelenalé pleti. Jsou obojživelné, avšak na rozdíl od sirén, mají místo ocasu nohy s blánami. Tyto bytosti milují hudbu a tanec. Na březích menších vodních toků se proto rozhlížejte po hudebních nástrojích z rákosí, zvláště po flétnách. Rusalky se dychtivě zajímají o suchozemce, rusalka občas do své tůně naláká člověka, ale většinou jen z touhy po jeho společnosti, než že by ho vskutku chtěla utopit. Rusalky jsou velmi přátelské k ostatním obyvatelům tůňky a jedí rozmanitou škálu rostlin. Mají vnější žábry připomínající vlasy, kterými přijímají kyslík z vody hned jak se ponoří.

Rusalky nemusí být jen ženského pohlaví, ba i mužského.

Rusalka Sladkovodní

SIRÉNY

Lidi, mám úplně cool knížku o těchto různých stvořeních :D
Pak tu o ní ještě něco samostatně napíšu. :)
_____________________________________________
Rada na začátek: Nepleťte si Sirény s Rusalkami !
Sirény (čili mořské panny nebo též mořské víly) jsou nádherné ale stejně tak nebezpečné. Žijí hluboko na mořském dně, jsou však zvědavé tak, že se obšas zatoulají do pobřežních mělčin.
Většinou viděny v noci, mohou však být viděny také za dne. 
Na souši jsou naprosto bezmocné, ovšem ne kvůli dýchání (mají obojživelné plíce), jejich stříbrné šupiny bohužel na slunci bleskurychle vysychají.

Této Siréně je kolem 240 let.

Vynikají svou krásou, ale je nebezpečné se k nim byť jen přiblížit. 

Sirény nemají na těle žádného ochlupení. Dokonce i to, co zprvu vyhlíží jako obočí, jsou jen záhyby napodobující lidské rysy.

"Vlasy" slouží k získávání kyslíku z vody, je třeba jej velmi často hřebelcovat a kartáčovat.
_____________________________________________________________
Můžu vám sem o nich napsat ještě docela dost, kdyžtak napište :D :)